DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Okrašlovací  spolek  Tvrdonice

2016
Kniha "Ztracená tvář Podluží" stále v prodeji v Tvrdonicích na poště a v knihovně.

Pracovní dny obrazem v čase

V letošním roce okrašlovací spolek uspořádal výstavu fotografií věnovanou řemeslům, živnostem, různým pracím na poli, ve vinohradě apod. a dále jejich aktérům. Návštěvníci budou moci shlédnout fotografie nejrůznějších socioprofesních skupin, z nichž lze namátkou zmínit koláře, pekaře, kožešníky, výrobce krojů, sedláky s povozy apod. Zvláštní panel připomene jednu z nejstarších profesí v obci, a to rybářství prostřednictvím členů cechu rybářského. Výstava nabídne k prohlédnutí snímky, které poskytli místní občané, a tímto jím všem děkujeme za spolupráci.

Návštěvníci si budou moci také opět připomenout několika panely vzpomínku na Jožku Severina, jemuž byla věnována výstava během letošních slavností. Kromě toho spolek bude rovněž prezentovat průběh restaurátorských prací na sochách v areálu kostela. Každý návštěvník si bude moci zakoupit týdenní kalendář na rok 2017 za 100 Kč, který obsahuje vybrané fotografie z výstavy.
Výstava se zahajuje v sobotu na Mikulášský jarmark (3. 12.) od 14:00 do 17:00, dále pak každou neděli
(11. 12. a 18. 12.) ve stejnou otvírací dobu.

Foto zde: http://okrspoltvrdonice.rajce.idnes.cz/Pracovni_dny_obrazem_v_case

imageOkrašlovací spolek realizoval restaurování soch.


Okrašlovacímu spolku Tvrdonice se podařilo získat pro letošní rok dotace na restaurování tří kamenných objektů v areálu kostela - Turečkův kříž (neboli Kalvárie), sv. Josef a Pieta. Sochy představují dědictví našich předků a jsou architektonickým prvkem lidové kultury, kterým se může naše obec pyšnit. Celkové náklady na opravu soch dosáhly částky 466 000 Kč, která byla hrazena z 66 % z dotace Ministerstva zemědělství, z 30 % z rozpočtu obce Tvrdonice a ze 4 % místní farností (bez započítání spotřeby vody a elektřiny). Až v průběhu restaurátorských prací se zjistilo, nakolik vážně jsou poškozené sochy - zvláště v případě Kalvárie. Proto oproti původnímu projektu byla požádána také místní farnost o menší finanční výpomoc. Vlastní realizaci prováděla skupina restaurátorů ze Slovenska pod vedením Mgr. P. Gregvorka. Harmonogram prací běžel dle projektu a k 30. září byly předány potřebné materiály o dokončení projektu na úřad Státního intervenčního zemědělského fondu. Dne 20. října proběhla na místě kontrola delegovaná z Ministerstva zemědělství, která nezjistila žádné pochybení. Na místě je potřeba taktéž poděkovat zapůjčitelům celkové částky ve výši 306 000 Kč na proplacení faktur před vlastním vyplacením dotace z Ministerstva zemědělství, která by měla ze zákona proběhnout do 31. 12. 2016. Před vlastním zahájení prací bylo doporučeno odstranit dva modříny u Piety a borovici u sochy sv. Josefa, neboť svými kořeny narušovaly statiku soch. Pořezání stromů se bezplatně a ochotně ujal p. Stanislav Hostinský.

V srpnu byly zahájeny restaurátorské práce na soše sv. Josefa, která byla v nejméně žalostném stavu v porovnání s ostatními. Přesto bylo potřeba např. domodelovat prsty Ježíška, odstranit nežádoucí barvy písma, doplnit tmelem chybějící části na soklu a soše. Dále bylo přikročeno souběžně k zahájení prací na Pietě a k demontování figur (P. Marie a sv. Jan) z Kalvárie, které byly odvezeny do ateliéru p. Gregvorka. Bylo zjištěno, že původní figury nelze opět vystavit v exteriéru pro jejich značně degradovaný stav, proto byly zhotoveny jejich kopie a originály budou vystaveny v interiéru fary. Restaurátorské práce rovněž odhalily, že Kalvárie byla značně poškozena v 60. letech při demontáži ze starého hřbitova. Názorně to bylo patrné na břevnu kříže, jehož části byly spojeny betonem. U Piety bylo potřeba provést řadu výplní, jak na soklu, tak na soše, byla opravena základna a odstraněny stopy původního písma (stříbřenka) a s ohledem na charakter žilkování pískovce nebylo přikročeno k zlacení, ale k nanesení pouze tzv. zlatého okru. U Turečkových kříže bylo provedeno zlacení růžiček, kalichu na kříži a anděla na soklu (včetně písma). Výsledek restaurování zvláště vynikne, pokud srovnáme podobu soch před realizací a po ní, viz fotogalerie.

Věříme, že realizací tohoto projektu se podařilo Okrašlovacímu spolku Tvrdonice zachránit kulturní dědictví našich předků a děkujeme všem, kteří se na tom nějakým způsobem podíleli.

Foto zde: http://okrspoltvrdonice.rajce.idnes.cz/Restaurovani_soch_u_kostela./

image

OHRÁDKA OKOLO PAMĚTNÍHO KAMENE

V PARKU NA RYNKU.

Ohrádku zbudoval Ludvík Nešpr. Instaloval společně  s L. Valou.

 

 

 


image100. VÝROČÍ NAROZENÍ JOŽKY SEVERINA.

Jožka Severin - slavík Podluží

Malovaný kraj

" Od Tvrdonic dúle k lesu, je kamenná cestička a po ní sa rozlévá, héj, každý rok vodička. Voda kalná, studená, zatopila pole, les, přes ty mňa, koníčku, héj, k méj miléj eště dnes."

Tuto píseň složil Josef Severin (nar. 1.6.1919, Tvrdonice). Otec mu zemřel v jeho čtyřech letech, takže zůstal jen s matkou a sestrou. Již jako školák hrával divadlo, a to hlavně hry se zpěvy. Později jako dospělý působil v operetách, ale už do 16 let začal na různých pódiích a jevištích veřejně vystupovat se zpěvem podlužáckých písní. Vysoký tenor mu zůstal až do smrti.

V roce 1939 natáčel písně v rozhlase a krátce předtím začal být činný také ve Slováckém Podlužáckém krúžku, do něhož přichází společně s Josefem Rampáčkem. Následují další úspěchy v sólovém zpěvu, např. na prknech Národního divadla v roce 1941, jež potřebuje pro Janáčkovu operu Její pastorkyňa rekruty v podlužáckých krojích -vystupoval tu spolu se zmíněným Rampáčkem a dvěma kamarády z Týnce. Další léta 2. světové války sice národpisnou činnost utlumila, ale po osvobození naší vlasti sovětskou armádou nastává opětný rozmach folklorismu. Slovácký Podlužácký krúžek buduje národopisný areál v Tvrdonicích a výstavba samozřejmně není zadarmo. Finanční prostředky se získávají i pomocí veřejných vystoupení, do nichž se zapojuje rovněž J. Severin.V částečně hotovém areálu je již v srpnu 1946 zahájen 1. ročník známých tvrdonických slavností, tehdy pod názvem Rok Na Podluží. nechyběli na něm přirozeně ani zpěváci Severin s Rampáčkem. Rok na to se Severin účastní též strážnických slavností. Hned napoprvé tu vítězí v sólovém zpěvu a výrazných úspěchů dosáhl i v kategoriích smíšených (s Drahomírou Ctibůrkovou) a mužských duet (s několikrát vzpomenutým Jožkou Rampáčkem.)

Strážnice znamenala začátek Severinovy umělecké dráhy. Dostává řadu nabídek k profesionálnímu zpěvu v divadlech. Odmítá je, přesto dvakrát vystupuje v brněnském divadle, konktrétně ve hře Maryša.

Zpívá ale rovněž v roce 1948 v Praze na Hradčanech se Státní filharmonií v Dvořákově oratoriu Sv. Ludmila, a to part rolníka. Poté občas účinkuje i v divadlech na Vinohradech, v Prostějově, Olomouci, Ostravě, Bratislavě a v Košicích. Ze svého kraje však neodešel a domovu zůstal věrný ....

V roce 1952 se podílí na založení Brněnského orchestru lidových nástrojů a reprezentuje s ním mnohokrát podlužáckou lidovou píseň jak v naší republice, tak v zahraniční, a hlavně v Československém rozhlase. Čtyři roky na to se stává členem národopisného souboru Břeclavan a též s tímto tělesem vystupuje na řadě míst ve vlasti a v cizině, kdy pěveckým projevem dokáže strhnout početné řady diváků. Za celý Severinův život bylo všech těch vystoupení přes šest tisíc a za hranice republiky se coby zpěvák podíval více než stokrát. Získává ostatně kolem čtyřiceti čestných uznání, diplomů a vyznamenání (např. v dubnu 1986 obdržel i titul Národní umělec).

Velký úspěch zaznamenl v roce 1978 ve zdařilém televizním pořadu Víno, víno, vínečko, kde účinkoval s Milanem Chladilem, Pavlem Novákem, Jiřím Štědroněm, Marií Rotrovou, Jitkou Molavcovou, Janou Hovorkovou, a také s Lubošem Málkem a se svou dcerou Julíí Kučerovou -Severinovou. V další televizní inscenaci Plavci na Moravě potom spolu s Josefem Janulíkem zazpíval píseň Při červeném víně.

Není divu, že měl Jožka Severin celou řadu přátel a známých, s nimiž udržovl buď osobní nebo aspoň písemný kontakt. Dostával skutečně hodně dopisů a na každý se snažil odpovědět, byť mu to ukrajovalo z jeho vzácného volného času. Ještě v roce 1989 byl totiž autorem scénáře programu Opatruj, synečku, opatruj vinohrad předvedeného na 36. ročníku Podluží v písni a tanci. Dne 27. číjna téhožo roku zazpíval s dcerou Julií Kučerovou při oslvě 60 let Slováckého Podlužáckého krúžku.

Zemřel po dlouhé těžké nemoci 12. března 1991 ve Valticích. Na poslední cestě o pět dnů později ho vyprovodily zástupy kamarádů a obdivovatelů a sbor mužů z Tvrdonic a Kostic mu nad hrobem zazpíval Není lepší jak v nedělu.... Na smuteční parte Josefa Severina je napsáno: lidový zpěvák. Tato dvě slova však ani z daleka nestačí vyjádřit umění tvrdonského rodáka a jeho zásluhy na rozšíření povědomí o podlužácké písničce.

Brožura  Jožka  Severin  ke stažení zde: - http://uloz.to/x9jezgqh/jozka-severin-brozura-pdf

Foto zde: - http://okrspoltvrdonice.rajce.idnes.cz/100._vyroci_narozeni_Jozky_Severina/
 

 

imageOkrašlovací spolek Tvrdonice zve na přednášku dr. Leoše Doskočila, která se bude tentokrát věnovat historii působení terciářů ve Tvrdonicích a vzniku tzv. kláštera. Jan Láníček z Tvrdonic, který byl členem terciářů sv. Františka, nechal vystavět dům č. 290, který se stal později známým jako klášter. Toto označení dostal podle toho, že do něj Jan Láníček zval terciáře z okolí ke společnému životu v duchu regulí sv. Františka. První obyvatelkou tohoto domu (mimo Láníčkových rodiny) se stala Anežka Malenkovičová, která se v roce 1876 ve zlém rozešla se zakladatelem kláštera. Napsala pomlouvačný dopis, na jehož základě proběhlo šetření biskupskou konzistoří. Janu Láníčkovi bylo zakázáno vodit poutě a procesí a povinnost dát vystěhovat terciářky. V roce 1908 Láníček umírá a vyslovuje přání, aby klášter převzaly sestry z Moravce (známé později jako rafaelky) a vybudovaly z něj chudobinec a sirotčinec. Záštitu nad vykonáním poslední vůle převzal znojemský děkan Pavel Hasil - synovec zemřelého Láníčka. Sestry rafaelky se věnovaly o chudé a nemocné a plánovaly vybudovat ve Tvrdonicích velký klášter se sirotčincem. Pro nedostatek financí se od onoho úmyslu opustilo a sestry bez vidiny dalšího rozvoje v obci se rozhodly pro prodej kláštera. Ten koupil v roce 1916 kostelník Mikuláš Straka a celý majetek rozdělil mezi své děti. Dům č. 290 (tedy klášter) zdědila Marie Straková, která se provdala za učitele Františka Trojana. Klášter byl zbořen na začátku 90. let minulého století a byl nahrazen novostavbou. Dnes existenci kláštera připomíná kříž, který stával před ním a který nechal Okrašlovací spolek Tvrdonice v roce 2014 obnovit.

Foto zde:  http://okrspoltvrdonice.rajce.idnes.cz/Klaster_v_Tvrdonicich/